Když už byl ten Valentýn, tak se tu trochu svěřím. Můj milostný život je momentálně v troskách. To neznamená, že by se mi tady místní kluci nelíbili, jenom mám prostě strach z dalšího zklamání. Do žádného vztahu se proto neženu. Taky tu mám ještě jiné závazky, které mi berou veškerý volný čas. Ale o tom až jindy. Zpátky k tomu Valentýnu. V Rumunsku se místo něj slaví Dragobete, a to až 24. února. Je to už hodně starý folklorní svátek, trochu smíchaný s křesťanskou tradicí. Je k tomu i příběh - Dragobete byl synem Baba Dochia, který je spojován s příchodem jara a koncem kruté zimy. Jiná legenda tvrdí, že byl posledním potomkem dáckého krále Decebala a jmenoval se Dragomir. Vypadal prý napůl jako anděl, byl krásný a nesmrtelný. Údajně měl laskavou povahu, a tak ho Panna Marie ustanovila Strážcem lásky a teď chodí po Zemi, ale není vidět, protože jsme ztratili víru v bohy. Slovo "drag" se dá přeložit jako "drahý" a "dragoste" znamená láska. Se svátkem se pojí celá řada symbolů - srdce, květiny, ptáčci.
Svátek se někdy označuje jako „den, kdy se ptáci zasnoubí“. To proto, že si ptáci začínají stavět hnízda a páří se. Z Dragobeteho je díky tomu taky patron ptáků :-) Přestože vládne ještě pořádná zima, je 24. únor považován za první jarní den. Mládež v dřevních dobách za veselého zpěvu chodila trhat první jarní květiny. No, s tím jarem to není tak horké. Normálně tu leží závěje sněhu. Však ho dřív taky děvčata, co chtěla získat chlapce, rozpouštěly na vodu a vařily z ní kouzelné lektvary (znovu důkaz, že Rumunsko je vskutku magická země, možná poslední, která na planetě zbyla a kde fungují čáry). A opačně - kluci dávají dívkám květiny s cílem získat polibek. Když se jí kluk líbí, nechá se políbit. V Rumunsku je z toho úsloví „Dragobetele sărută fetele“ (Dragobete líbá dívky).
Když měli kluci štěstí, našli na slunných místech jahodové květy. Věřilo se, že mají magickou moc, a tak si s nimi dívky myly vlasy a recitovaly u toho kouzelné básně, aby zůstaly dlouho krásné. Někde museli chlapci svou vyvolenou nahánět po vesnici. Když byl dost rychlý a dohnal ji, musela ho přede všemi políbit a tím se stal jejich vztah veřejným tajemstvím. Taky se tu říká, že pokud chlapci nepotkají dívku, která se jim líbí, budou mít po zbytek roku opravdu smůlu. Tradice taky říká, že pokud potkáte a obejmete alespoň jednoho člověka, který vás přitahuje, váš milostný život se obrátí k lepšímu. S Dragobete je vůbec spojeno spousta pověr. Třeba všichni, kdo svátek oslavují, tak údajně získají ochranu před nemocemi, zejména horečkami. Nebo když během tance přešlapujete partnerovi přes nohu, tak tím vyjadřujete svou dominanci ve vztahu. Vtipné, co? Zvláště na svatbě je tohle zdrojem velké legrace. Úsměvné je, že alespoň na Dragobete by muži neměli ženy otravovat, jinak se jim údajně rozpadne milostný život (co se tím otravováním myslí, si doplńte sami). V tento den si taky nemá nikdo stěžovat a nemá se plakat, to přivolává smutek a potíže na celý rok. Páry by se neměly hádat. Nedoporučuje se ani uklízet ani pracovat (rozuměj: na poli). Také by se v tento den neměla zabíjet zvířata, takže na čerstvé maso zapomeňte! Tím by se totiž narušil rituál páření, což má špatné dopady na celou domácnost. Jo, to si asi každý rozmyslí...
Pokud jde o ty květiny, tak se dají sehnat tak akorát sněženky. Zvlášť tady v horách to s počasím žádná sláva. Pranostika tvrdí, že bude-li na Dragobete pršet, bude jaro dlouhé a krásné, a kdo uslyší zpívat panenku, bude celý rok pracovitý. Pokud na svátek svítí slunce, nastane úrodný rok. Panuje-li špatné počasí, Rumuni věří, že se bohaté úrody nedočkají. Jelikož je spíš zataženo a mrzne, takže chodit někam do lesa či na louku trhat kytky nikoho ani nenapadne. Květiny se normálně kupují. Mladí dnes spíš vyrazí do ulic, vezmou si pestré kostýmy nebo kroje a oslavují. Pořádají se večírky, někdy jdou ti otužilí ven, rozdělají velký oheň, u něj se zahřívají, povídají, popíjejí (ale ty fotky, jak mladí lidé sedí na zelené vzrostlé trávě, jsou pěknej fejk). Taky jsem slyšela, že dřív mezi sebou uzavírali bratrské svazky. Udělali si kvůli tomu na předloktí mělký řez ve tvaru kříže, odpřisáhli si věrnost, políbili se a objali (trochu mi to připomíná Vinettoua). No a pak byla samozřejmě zase hostina.
Je zajímavé, že na rozdíl od všech ostatních svátků tenhle není záležitost rodin, ale opravdu se schází ke společné oslavě kamarádi a vrstevníci. Samozřejmě mě pozvali taky, ale já jsem si na to připadala stará (a jim možná taky), šla jsem jenom ze zvědavosti (z té profesionální, antropoložka se ve mně prostě nezapře :-)). Navíc si rumunsky ještě moc nepokecám, tak jsem vydržela jen chvilku. Než se páry začaly líbat a vytrácet. Pochopitelně. Zkoušeli mi vnutit kytku, ve které byly větvičky bazalky a divně se u toho křenili. Ještě, že jsem si ji nevzala! To totiž v Rumunsku automaticky znamená oficiální zásnuby. Takový vtípek, no. Nenechala jsem pro jistotu ani obejmout, takže smůla :-( Bazalka má pro Rumuny symbolický význam. Věří se, že je to kouzelná bylina. Svobodné dívky si dávají bazalku pod polštář, aby se jim zdálo o okouzlujícím princi a aby ho brzy potkaly. Tady na severu si ještě obmotají kolem prsteníčku červenou nit. Taky jsem to musela vyzkoušet, ale nic se mi nezdálo. Takže zase smůla :-(
I tak mi připadá super, že si Rumunsko udrželo své tradice, protože za komunismu bylo spoustu svátků vč. Dragobete zakázaných. Naštěstí se svátek rychle obnovil a nejvíce lidem připomíná staré zvyky. V Rumunsku je z února skutečně měsíc lásky. Sem tam někdo slaví i Valentýna. Asi mu chybí ty čokolády, srdíčka, šperky a psaníčka. Dragobete je v tomhle prostější, prostě stačí být k sobě laskaví a prožívat čas spolu. Kluci se snaží být pozorní - škoda, že jenom v tento den - jinak to bývá horší. Hlavně v manželství to pak mají holky tady hrozně těžké. Všechno totiž leží na nich, domácnost, děti, a není tu výjimkou, že je muži beztrestně bijou. I tak se většina svátků točí kolem toho, aby se dívky brzy vdaly. Svátky jsou tu spojené hlavně s ročními obdobími a životními událostmi, jako jsou svatby, narození dítěte nebo pohřby. Velkou roli tu hraje spiritualita, čarování je tu vlastně na denním pořádku. Vzpomínáte na Erbenovu Kytici? Na tu báseň, jak se chodí děvčata dívat do zmrzlého ledu, by zahlédly tvář svého vyvoleného, a špatně to s nimi dopadne? Tady se věří, že když se do toho ledu propadnou, si mohou si být jisté, že se ještě ten rok vdají. A je to tu zpátky... Celkově je ale rumunský folklor úžasný a okouzlující, plný čarodějnic, temných bytostí, divoženek a draků. Ale o tom zas příště.