Když už jsem psala o tom, jak se v Rumunsku slaví Dragobete, měla bych asi přiblížit, jak to tu chodí na vánoce. Super je, že vánoční prázdniny tady trvají třeba až tři týdny. Vánoční období v Rumunsku totiž začíná hned po svátku svatého Ondřeje (30. listopadu), kdy podle místních legend vycházejí na světlo upíři a zlí duchové. Hned 1. prosince je rumunský státní svátek, den svatého Mikuláše (Mos Nicolae), a tak se oslavuje a oslavuje. Hezké jsou tu adventní trhy, plné pochoutek a dílniček pro děti. Pobožnější lidé ale drží půst, který trvá od 14. listopadu do 24. prosince. Během těchto 40 dní nesmí jíst maso (s výjimkou ryb), vejce ani mléko.
Vánoce jako takové začínají už 20. prosinec, na svátek sv. Ignáce, kdy se dělá tradiční velká zabíjačka. Rumuni milují vepřové a připravují ho na všechen způsob. Klobásy, jitrnice, tlačenka, pečené maso, to všechno s nakládanou zeleninou všeho druhu, kterou si připravují dle starých rodinných receptů. Ze všech kuchyní je cítit povědomý zápach - no upřímně, všeho moc škodí :-( Je fakt, že to berou hrozně vážně a zabijačka připomíná obřad, který se dodržuje podle místních zvyků po mnoho staletí. Nejprve se podělí o pokrm zvaný Pomana Porcului (vepřové milodary), z různých kousků vepřového masa (bůček, plecko, játra, ledvinky) v česnekové omáčce.
Co se týká tradic, na rumunské Vánoce se hlavně zpívá. První svátek vánoční patří zpěvákům, kteří procházejí rumunskými městy i vesnicemi a zvěstují příchod Spasitele. Mají na sobě papírové hvězdy s různými výjevy z Bible. Je to tradice, která byla za diktátora Nicolae Ceauseska zakázaná, ale po roce 1989 zas naplno ožila a všichni s tím blázní. Celý den slyšíte z každé strany nějakou koledu (colindatul). A odmítnout nejde. Rumuni věří, že kdo nepřijme a nepohostí koledníky, nečeká ho v budoucnu nic dobrého. A tak všude zní "„Trai Crai de la rasarit“ (Tři mudrci z východu) nebo "O ce veste minunata" (Ó, jaké úžasné zprávy), až z toho jde hlava kolem.
Malé děti zase obchází sousedy a celou rodinu a oblažují všechny básničkami a vánočními popěvky. Za písničku či báseň dostanou sušenky, koláč, ovoce nebo bonbony. Pamatujete, jak po nás chtěli naši rodiče, ať se předvedeme před návštěvami? Ale nám to bylo protivné, styděli jsme se a nevypadlo z nás ani slůvko! Rumunské děti se nerozpakují a vřeští po ulicích jako paviáni. Občas se k nim totiž připojí maškara, které se říká "capra". Má na sobě kostým kozla, barevnou masku a dělá různé kousky, poskakuje jako kozel, legračně tancuje a tak.
Na štědrovečerní večeři servírují sarmale (zelné listy, která se plní rýží a čím jiným než vepřovým masem), s mămăligou (to je kaše z kukuřičné mouky, tuším, že se tomu v Čechách říká polenta) a s hustou nakyslou smetanou. Sarmale jsou rumunské národní jídlo a nemůžou u stolu chybět. Další věc, kterou v žádné rodině nevynechají, je cozonak, taková rumunská vánočka. Plní se mákem či ořechy, někdo dává kakao nebo kandované ovoce (kvůli dětem), jiný zase rumovou tresť (kvůli dospělým). Peče se ve formě, co připomíná srnčí hřbet.
Tradiční vánoční polévkou je zde „ciorba de perisoare“, což je mírně kyselá zeleninová polévka z kvašených otrub s knedlíčky z vepřového mletého masa. Místo našeho bramborového salátu se podává Salát de Boeuf, s vepřovým masem (jak jinak) a celou řadou dalších pochoutek, z nichž fakt miluju malé koblihy zvané „gogosi“. Podle místní pověry se na štědrovečerním menu musí objevit 12 různých druhů jídel, za každý měsíc nadcházejícího roku jedno. Hoduje se dlouho, klidně až do půlnoci.
Štědrý den se rumunsky řekne "Ajunul Craciunului" a tradiční přání zní "Crăciun Fericit" (Veselé vánoce) Někdy můžete slyšet taky delší přání „Crăciun fericit i un An Nou Fericit!”, to si Rumuni přejí zároveň i šťastný Nový rok. A co že se v ten vánoční čas dělá? Rumuni obvykle vyjdou do ulic, které jsou vyzdobené vánočními motivy a světly a jsou plné atrakcí - pouliční koncerty, workshopy, kluziště, stánky se svařeným vínem nebo místní pálenkou. Chodí se na mše do kostela, odpočívá se - rodina je pospolu a užívá si zasloužený klid po náročném roce. Chcete-li si zajistit v příštím roce bohatou sklizeň úrody, musíte na Štědrý večer získat „Plugusorul“, což je takový malý ozdobený pluh.
Stromeček se tu zdobí podobně jako u nás, tj. už na na Štědrý večer z 24. na 25. prosince. Ozdoby se trochu liší, Rumuni totiž ujíždějí na andílcích a zviřátkách (zejména medvědech). Dárky se rozbalují ale až ráno 25. prosince. Nosí je Moş Crăciun (Děda Vánoc), takový rumunský Santa Claus, nebo možná víc jako ruský Děda Mráz (Moş Gerilă, toho tu měli za komunismu). Děti věří, že dárky vozí na saních s rolničkami, které jsou tažené koňmi a je vyobrazen vždy v červeném. Hodné děti najdou v holínkách, které postaví před dveře, zastrčené sladkosti, ty zlobivé jenom symbolický proutek.
Následuje sváteční oběd, na kterém se jí to samé stejné, co na štědrovečerní večeři, a v dalších dnech jakbysmet. Na Boží hod vánoční chodí od domu k domu bubenické skupiny, zvané "dubasi". Tvoří je hlavně chlapi, resp. svobodní muži, oblečení do tradičních krojů. Jsou to fakt velké kapely (třeba i 60 hudebníků) a nadělají poustu rámusu. Někdy se vedle bubnů hraje taky na saxofon nebo housle. Hrajou různé rozverné skladby, které si předtím pečlivě nacvičili. Lidé jim do kapes strkají malé dárky. Teta chtěla, ať si mezi nimi najdu ženicha, a posílala mě za nimi. Prý ať si dobře sáhnu :-( No, nic s tím nenadělám.
Rumuni slaví Silvestr (rumunsky Anul Nou nebo Revelion), obvykle s rodinou nebo přáteli. Na Nový rok se děti vydávají do ulic s nově narozeným jehnětem v náručí a za malý úplatek nabízí okoljdoucím, aby si ho pohladili a přivolali si tak štěstí. Jiné děti nosí větvičku "sorcova", obvykle ze stromu jako je švestka, třešeň, jablko a hruška. Když ji na 30. listopadu dali do vody a udržovali na na teplém a bezpečném místě, tak na Silvestra rozkvete - a to jim přinese štěstí. Dospělí zase tancují v dřevěných maskách, které zobrazují kozy, koně anebo medvědy, a provádějí různé ceremonie o smrti a znovuzrození, aby odradili zlé duchy.
