Když jsem žila v Čechách, poslouchala jsem hodně česky zpívající skupinu Ginevra, jejíž hlavní inspirací je středověk. Líbily se mi hlavně nápadité texty i nadsázka, jakou dokázali dostat do těch humornějších písní (např. Jedová chýše, u té se vždycky dobře bavím). Chytlavé refrény člověka přímo vybízí zazpívat si s nimi. Pak jsem objevila německou skupinu Faun a u ní jsem obdivovala především melodii a hru na historické hudební nástroje (textům jsem nerozuměla, neumím německy), ale považovala jsem za skvělé, že v hudbě a potažmo ve vidoklipech oživují staré keltské tradice a mystéria. K práci jsem si oblíbila instrumentální hudbu, třeba Šámalovu ethno-world hang drum, nebo hoboj od Petra Koláře. Z moderní popmusic se celkem dá poslouchat zpěvačka, která si říká INNA. Málokdo ví, že je to původem Rumunka, protože zpívá anglicky, ale také francouzsky a španělsky. Z těch jejích hitů člověk pořád cítí slunce, moře a bezstarostnost. Samozřejmě nazpívala něco i rumunsky a často ji hrajou v rádiu. Z rumunských talentů se vyšvihla asi nejvýše, možná ještě Alexandra Stan, se kterou začínala v dívčí skupině G Girls, která ale neměla dlouhého trvání a prorazila všehovšudy se dvěma singly. Inna se pak vydala na vlastní uměleckou dráhu a uspěla. Často ji přirovnávají k Rihanně, Shakiře, Britney Spears nebo k Lady Gaga. Má dost odvážné a svérázné videoklipy, v níž se nebojí ukázat své tělo. Toje je na jednu stranu dost povrchní a prvoplánové, ale si to funguje. Na druhou stranu nepodlehla tomu diktátu ideálu krásy úplně, má totiž na tváři blízko rtů velkou pihu, ale nedala si ji (jako jiné celebrity) odstranit. Sympatické na ní je také to, že podporuje práva LGBT lidí a přidala podpis pod otevřený dopis za práva leseb a gayů. Taky podepsala petici, aby se v Rumunsku trestně stíhali pachatelé domácího násilí a vyslovuje se za práva dětí. Alexandra Stan měla mediálně sledovaný soudní spor s Marcelem Prodanem, manažerem z produkčního studia Maan, které ji sice dostalo nahoru, ale pak jí odmítalo vyplatit honorář, za napadení a ublížení na těle, a také se po této zkušenosti zapojila do boje proti domácímu násilí (kampaň Nebijte! Raději zpívejte!). Násilí na ženách je v Rumunsku vůbec velké téma, ale to je na jinou debatu. Když jsme u té hudby, k zahození není ani rumunský folk, vycházející z tradiční lidové tvorby původních epických písní zvaných doiny, vyznačující se častou pentatonikou a neobvyklými změnami taktů a bohatstvím ozdobných tónů. Mezi typické nástroje patří kobza, dechový nai a buciume. Transylvánská lidová hudba má naprosto nezaměnitelné kouzlo a zaujala už v 19. století etnografa Bélu Bartóka, který pořídil úplně první fonografické nahrávky na desky. Inspiraci odtud čerpá třeba hudební uskupení Miezul Noptii (Půlnoc), jejíž singly mě dost chytly. Nakonec, nejlepší bude, když si to poslechnete a vyhodnotíte sami: https://www.reverbnation.com/miezulnoptii/album/35177-amalgam. Ale pokud chcete vážně nasát esenci Rumunska, tak doporučuju spíše klasiku od hudebního skladatele Antona Panna. Byl to vášnivý sběratel osmanské a romské hudby lăutari a působil i jako aktivista za práva romské menšiny. Byl taky tiskař a spisovatel, vydal třeba lexikon slov a výrazů v rumunštině, ruštině a osmanské turečtině. Zajímavé je, že překládal liturgické texty ze slovanštiny do rumunštiny. No a samozřejmě je potřeba zmínit jeho romantické vztahy, které skončily katastrofou. Svedl dokonce jeptišku, která k němu chodila v Râmnicu Vâlcea do pravoslavného semináře, a musel pak před rozezlenými rodiči uprchnout. Nakonec ale přežil všechny tři manželky i velký požár v Bukurešti (1847), který mu zničil tiskárnu. Byl i politicky činný a podporoval valašskou autonomní vládu - no prostě takový národní buditel. Tady malá ukázka jeho asi nejznámnější skladby: https://www.youtube.com/watch?v=T-wqbZnPuhg. Tak si to hezky užijte!
Comments