Obvykle všude uvádím, že k fantastice, resp. k žánru fantasy, kterou mám nejraději, mě přivedl tatínek. Pracoval jako důlní inženýr a měl blízko k hornickým pověstem a povídačkám. Před spaním mi četl, nebo vyprávěl z hlavy, a tak mi odhalil světa plný permoníků, skřítků, zlých čarodějů, pokladů, kouzelných mečů i dobrých prostých lidí. Když jsem pak začala sama psát, vytvářela jsem si dál takové světy. Ráda demytizuju pohádky, legendy a známé příběhy, proto jsou mými oblíbenými žánry retelling, alternativní historie a teď i fanfiction. Po vzoru subžánrů Meč&Magie či Meč&Sandál jsem si vytvořila vlastní, říkám mu Meč&Vášeň, v němž už mám napsanou celou ságu. Ale leží ještě v šuplíku, je to taková ranná práce, která čeká na pořádnou revizi. Ani v tomto světě, vystavěném podle středověkých reálií a kultur několika národů, nechybí magie. Je to pro mě další přírodní síla, něco jako je ve fyzice gravitace. Nemusí být vždycky zjevná, může se projevovat jako nadpřirozené nadání, "dary", jak tomu říkám já. Zlo dokáže být hmatatelné, ale také latentní a vydávat se třeba za chamtivost. Na fantasy je skvělé, že se v ní vrací zpátky do hry pohádky, mýty a pověsti, které žijou dál v novém hávu. Zároveň ale dokáže odrážet současné myšlení a kdejaký autor či autorka zkouší propašovat do historických reálií moderní pohled či problémy. Sice si moc nepotrpím na hláškování, ale někdy to opravdu sedne. Také se bavím odhalováním jungovských archetypů, které ve fantasy nabírají nekonečně podob. Samozřejmě jsem na střední žrala kultovní díla jako Pán prstenů, Duna nebo Harry Potter. Co mě ale opravdu dostává, je Malazská kniha padlých. Líbí se mi, že postavy nejsou ani dobré, ani zlé. Autor nám na vyprávěné události předkládá různé úhly pohledu, takže není jasné, co je pravda a co lež. Mám taky ráda příběhy o dracích, ale zvládnu i dobrou upířinu. To asi nakonec čeká, když žiju v Transylvánii, že :-) Jasně, že první, kam se člověk vypraví, je hrad Bran, ale jak asi dobře víte, valašský kníže Vlad III. Dracula, který inspiroval Brama Stokera, tam nikdy nežil. Ale to je jedno, důležité je, že tím Rumunsko získalo pořádnou legendu a celý svět nový mýtus. A já mám námět na další příběh...
Commenti