Říkala jsem si, že už žiju v Rumunsku dost dlouho, abych si prohlédla hlavní město. Samozřejmě jsem přes Bukurešť přijela, ale to jsem moc času na procházku neměla, navíc jsem s sebou táhla dvě těžká zavazadla, ve kterých byl celý můj dosavadní majetek, celý můj domov. Čekala mě tehdy ještě dlouhá cesta do Petroșani a na nějaké památky jsem neměla ani pomyšlení. Od té doby ale uteklo hodně vody a zvítězila zvědavost. Tak jsem se domluvila s jednou kamarádkou ze sousedství, která jde zrovna nezaměstnaná, a vyrazily jsme. Byl březen a polevily mrazy, už jsme tady oslavili jaro a to znamená, že cesty nebudou blokovat vysoké závěje a že nezabloudíme v bílé tmě. Ideální na výlet, co říkáte?
Dvoumilionové hlavní město leží na řece Dambovita a považuje se za jedno z největších měst na Balkáně. Podle legendy to byla nejprve malá osada, kterou založil pastýř Bukur, až později se z ní stalo sídelní město valašských knížat. V 15. století se v Bukurešti usadil kníže Vlad III., známý jako Drákula, a vybral si tohle místo hlavně kvůli jeho strategické poloze - leželo na důležité obchodní trase a také bylo chráněné před maďarskými zájmy. Město je plné středověkých památek právě z této doby, protože král sem přivedl i celý dvůr a šlechtice, kteří si tu postavili svá sídla. Samozřejmě je proslulé svými širokými bulváry, bohatým nočním životem a z novodobých dějin také monumenty komunistické éry.
Chtěly jsme toho stihnout hodně a měly velké plány, ale nakonec jsme toho tolik neviděly. Uberem jsem se co nejrychleji dostaly na náměstí Piața Victoriei (Vítězné náměstí), kde věčně panuje dopravní špička. Nejhorší je to tu ve dvě hodiny odpoledne, přesně náš čas, kdy jsme z nádraží dorazily. Tramvaje stojí, auta troubí a běžné taxi neseženete, ani kdybyste se rozkrájeli. A proč jsme chtěly zrovna sem? Tady se totiž psaly dějiny. Stojí tu třeba Dům svobodného tisku, kolos postavený v 50. letech 20. století, a vlevo od něj se nachází sídlo vládních sociálních demokratů (PSD), před kterým se v moderní době konají protivládní demonstrace. Stojí tu také nádherná budova univerzitní knihovny (původně zimní palác krále Carola I) s velkou jezdeckou sochou v popředí. Knihovna byla během revolučních událostí1989 byla vypálena a v prach se proměnilo 500 tisíc knih a 3700 rukopisů. Jo, i takové hrůzy se dějou, osud alexandrijské knihovny se pořád opakuje L Před dvaceti lety ji znovu otevřeli a údajně se podařilo obnovit původní knižní fond. Kamarádka Lenuta mě zatáhne na druhou stranu, protože tam vidí neuvěřitelnou stavbu spojující historickou (spodní část) a moderní (horní) architekturu. Je to bývalé sídlo tajné komunistické policie.
Jestli to vypadá, že chodíme trochu dokola, tak je to tím, že Piața Victoriei připomíná spíš gigantický kruhový objezd a paprskovitě se odtud rozbíhá devět velkých ulic (tady se jim říká „bulevarduly“). Údajně je tento stavitelský skvost vidět z oběžné dráhy. To nevím, co je na tom pravdy, ale Bukurešti se dřív říkalo „Paříž východu“. Ulice lemují luxusní obchodní domy (magasinuly), umístněné v mrakodrapech obložených žulou s mramorovým sloupořadím, prostě šílená rozmařilost. Pak jsou tu hlavně obchody s obuví, které střídají je cukrárny (cofetărie) a nezbytné prodejny tabákových výrobků (trabucuri), které tady v Rumunsku potkáte na každém rohu. Lidé popíjejí hlavně víno, pivo už méně. A hlavně se tu nachází proslulý Ceauseskův palác, dnes sídlo rumunského parlamentu. Valná část historického jádra padla za oběť tomuto megalomanskému projektu, pro který se Ceaușescu se inspiroval na návštěvě Severní Korey. Tehdy rozhodl o dalekosáhlé přestavbě Bukurešti, a tak byly historické budovy prostě srovnány se zemí. Místo nich vyrostla jediná obrovská budova, údajně druhá největší na světě (hned po Pentagonu). Měří 84 metrů, má 8 pater a 4 podzemí) a atomový kryt. Celkem to dělá více než 1100 místností. Interiéry jsou zdobeny mramorem a zlatem. Náklady stavby stály 40% ročního HDP celého Rumunska. Kromě parlamentu zde sídlí také Národní muzeum moderního umění, tam jsme ale nešly.
A hned vedle – podržte se – vyrůstá největší pravoslavná katedrála na světě, katedrála Spásy lidu. Katedrála Mantuirii Neamului je 120 metrů dlouhá, 70 m široká sahá do výše 125 metrů a má zlaté kopule na šesti věžích, pojme až 5 tisíc lidí a její součástí bude restaurace a hotel. Taky tady plánujou vývařovnu polévky pro chudé. Ale je stále rozestavěná a trčí nad ní jeřáb. Lidi tuhle stavbu dost kritizujou. V zemi pořád řádí chudoba a tohle jim připadá zbytečně nákladné. Jakoby toho megalomanství už nebylo dost! Patriarcha Daniel si ji ale prosadil. Tak tu stojíme a zíráme na ten architektonický zázrak!
Za nejstarší a nejhezčí ulici v Bukurešti je považována Calea Victoriei, ale já se víc těším do čtvrti známé jako Lipscani, kde to víc žije. A tak rychle na procházku, dokud je světlo! Láká mě legendární knihkupectví Carousel, kde se dost zdržíme. Pohled přitahuje také luxusní hotel Palace. Myslím, že Lenuta zrovna přemýšlí, jestli se tam nepůjde poptat po práci. Na pokojskou by si troufla. Už se pomalu stmívá, ale neodpustíme si malou zastávku v parku Park Cismigiu. Zajímavostí tady je Rotonda Scriitorilor (rotunda spisovatelů), taková kruhová ulička, kterou lemují busty 12 významných rumunských spisovatelů. Je to obrovský park a uprostřed je jezero, na kterém se v zimě normálně bruslí. Teď už však led není tak bezpečný. Součástí výzdoby jsou různé dekorace, jako anglické nádražní hodiny na sloupu, velké řecké amfory, pestré květinové záhony (tak na ty si musíme ještě počkat J) je to také oblíbené místo, kde si Bukurešťané dávají sraz. Kdyby bylo teplo, vzali by s sebou i šachy a hráli pod širým nebem. To teď ale nejde, už padla tma, a tak se vracíme do civilizace.
Míjíme nádherné průčelí paláce Palatul, je už zavřený, to si musíme nechat na příště. Nahlédneme aspoň na nádvoří ortodoxního kláštera Stavropoleos, a pak hurá na dlabanec a domů! Máme chuť na dobrou večeři, a tak zamíříme do restaurace Caru' cu bere, kde prý dlí „duše“ Bukurešti. Pyšní se naprosto honosnou architekturou, malované lomené klenby, všechno ve dřevě, vitráže… Založil ji před 140 lety Mircea Nicolae. Mají tu tradiční pokrmy z Bukoviny, což znamená obrovské porce a samé červené maso na kosti. Jedli tu údajně i Rolling Stones. Nemůžeme se dočkat, hlavně naše peněženky. Ale když už jsme tady, že… Nakonec jsme ale skončily u mnohem méně honosných pokrmů, než bývá na oficiálních fotkách. Ale o rumunském jídle hodíme řeč zase jindy :-)
